Pracovat bez nároku na mzdu málokdo by chtěl. Návrat do dávné minulosti na pozici otroka, už vůbec. Máme zaručenou svobodu, práva i povinnosti. Jsme v zemi, kde je demokracie skloňována ve všech pádech. Jsme v zemi, která je součásti většího celku. A obávám se, že jsme v zemi, kde rozhodující podíl na rozhodování o majetku mají nadnárodní...

Každý to známe, hlas sirény z tlampačů všemožného druhu vždy první středu v měsíci. Hlášení o zkoušce sirén, nejen v českém jazyce, ale i dalších. Je to jen zkouška si tak myslíme, chodíme po ulici tak stejně jak vždy. Pronikavý až nepříjemný zvuk, zvláště když je člověk po noční, ho budící, spokojeně spícího. Sirény řvou, nu což, za chvíli...

Jak dlouho nás bude bavit poslouchat najaté loutky, herce s životem milionáře, profesionální ukolébače davů, manipulátory za možnost mít trochu moci?

Tak se nám pokoušejí odstranit paní Bradáčovou, paní Müllerová, by asi řekl Švejk.

Arťom přišel v době, kdy moje příprava na životní šanci stát se předsedou Obvodního výboru vrcholila. Náš tehdejší předseda mě s ním seznámil při jedné z úvodních schůzek. Podal mi ruku, cítil jsem pevný stisk, klidný, možná trochu rozpačitý úsměv mi věnoval. Začal jsem poslouchat o čem mluví, hodnotil vystupování... Mluvil klidně , vyrovnaně, řečí...

Kamarád mi povídá: komunistům žádný hlas, v žádných volbách nedám. Optal jsem se, proč.