Byl to komunistický puč či vítězství pracujícího lidu?

Tento článek píši ještě na den 25. února, kdy si my komunisté připomínáme 75. výročí Vítězného února. Spíše než článek, jde zamyšlení v souvislostech. Nejen, že jde o toto významné datum, ale ještě je zde výročí války na Ukrajině. O to mi dnes vůbec nejde. Ale jen se chci zamyslet nad únorovými událostmi roku 1948 z právního hlediska. A samozřejmě jasně nesouhlasím s tím co dnes řekl ten zkrachovalý kantor, pardon, předseda Senátu , možná občan ČR, nebo Ukrajiny či Tchaj-wanu, Miloš Vystrčil. O něm rovněž psát nebudu.

Přečetl jsem si teze, které napsal Michal Klusák na webových stránkách a ty mě celkem logicky řekly, tedy v přeneseném slova smyslu, napiš něco jako právník. Hodnocení únorových událostí roku 1948 je hodně problematické, protože to rozděluje společnost. A je nesmírně zajímavé jak starší generace, která kdysi byla v KSČ a podporoval tuto změnu, dnes nějak buď zapomíná, nebo ji vynechává paměť. Mě ta paměť nevynechává, ale vycházím z reality a vím, že tam bylo trochu právní nečistoty.

Tedy popořádku. Musíme vycházet z historie, čili od vzniku Československé republiky v roce 1918 po skončení Světové války, jak se tomu tehdy říkalo. Následovala nová republika, jasně kapitalistická, ale už v roce 1923 byl v Německu první pokus o nástup fašismu A. Hitlerem. Tehdy se mu to nepodařilo. Nicméně nastala hospodářská krize a přichází rok 1933 a Hitler se dostává k moci. 

Co bylo dále nebudu popisovat. Jen se vrátím k dubnu 1945,  kdy byl přijat Košický vládní program. Ale je samozřejmě nutné připomenout i první smlouvu o spolupráci a vzájemné pomoci podepsanou mezi ČSR a SSSR dne 12. 12. 1943. Skončila válka, byly první konečně svobodné volby v roce 1946. Dnes mnozí zpochybňují vítězství KSČ v českých zemích, kdy tato strana získala přes 40 procent hlasů. Záměrně nepíši přesné číslo a na Slovensku také komunisté měli jasnou převahu. Takže už toto je jasné, že nejde o převrat. Přichází rok 1947 a tzv. Marshallův plán na obnovu válkou zničené země. Samozřejmě jej ČSR logicky odmítla.

Nyní k samotnému únoru. V dubnu, resp. v květnu 1945 byly v Moskvě politické dohody o vzniku Národní Fronty, kdy jak se dnes říká byl omezen systém politických stran a rozdělení na vládnoucí a opozici. Zajímavé je, že tam byl poměr 12 KSČ a KSS a 12 nekomunistických ministrů. Otázka byl ministr zahraničí Masaryk, ministr Laušman a V. Šrobár. Mimochodem gen. Svoboda nebyl člen žádné politické strany v té době. Je tragické, že představitelé pravice dnes nehovoří o § 80 platné ústavní listiny z roku 1920, podle něhož vláda rozhoduje ve sboru, který je schopen usnášeti se, je-li přítomna mimo předsedy nebo jeho náměstků nadpoloviční většina ministrů. 

Vláda zůstala vzhledem k demisi menší části vlády v demisi a prezidentovi by bylo velmi obtížně prováděl takové změny ve složení, které by mohly být ústavně zpochybněny. A zapomíná se na významné datum 11. 3. 1948, kdy 230 poslanců Ústavodárného Shromáždění schválilo vládní program a tím i rekonstruovanou Gottwaldovu vládu podle 77 ústavní listiny z roku 1920, kdy vláda mohla podat návrh o vyslovení důvěry v poslanecké sněmovně. Prezident Beneš abdikoval až v červnu 1948 a tím se nemohlo nic změnit nejen politicky, ale i z hlediska formálně ústavního průběhu, neboť do zvolení nového prezidenta převzala, neboť v souladu s § 60 ústavní listiny vláda, která pověřila jednotlivými úkony svého předsedu. Mimochodem v září 1948 prezident Beneš zemřel a byl mu vypraven pohřeb za účasti nejvyšších představitelů státu.

Závěr. Tedy jasně se nejednalo protiústavnost a samozřejmě ne o převrat, či puč.

Čerpám z knihy co je, lépe řečeno byla učebnicí, nejen na Právnické fakultě UK v Praze, ale i třeba na Policejní Akademii ČR v Praze, 4. vydání a je mi velmi líto, že autoři Jiří Hřebejk a Vladimír Zoubek se zpronevěřili jako členové KSČ a právníci, kteří jsou uznávaní, nebo byli kdysi zváni do médii tomu co zde napsali. Protože si velmi dobře pamatuji, jak zejména jeden z autorů, nebudu jej jmenovat, hovořili před rokem 1989 a to již nehovořím o druhém autorovi. Čili v podstatě popřeli to,  co kdysi hlásali. Mimochodem oba jsem je zažil na přednáškách v letech 1995-1996 a jednoho z nich i z ročníkové zkoušky. Samozřejmě odstupem času jestli mají takové názory a já jsem přesvědčen, že ano, tak je mi jich upřímně líto, ale to už patří k věku.

Ivo Látal