Fašismus má mnoho podob...

Často slýcháme, že připomínat oběti druhé světové války je už přežitek. Že to mladé lidi nezajímá, stalo se to dávno. Důležité je to, co se děje tady a teď.

Jenže ono to svůj smysl má, stejně jako pozorně sledovat, co se děje dnes. Nenávistné ideologie, které jsou přímo postavené na nerovném zacházení s lidmi na základě jejich různých vlastností, nejsou minulostí. Na jejich oběti nesmíme nikdy zapomenout, protože právě ony jsou němým mementem své doby, zdviženým ukazovákem před tváří naší lhostejnosti. Ještě žije mnoho těch, kdo jsou válkou poznamenáni, jako např. Vratislav Ebr, který se narodil ve vězení Gestapo a jehož maminku hned po porodu popravili nacisté. Žije také mnoho těch, které na celý život poznamenali následovníci nacistických a fašistických zrůd, jako např. Natálka, kterou se s celou její rodinou pokusila upálit skupina neonacistů. A někteří už kvůli fašismu, rasismu a xenofobii nejsou mezi námi, jako např. Tibor Danihel, Otta Absolon, Jan Kučera,...

Všichni ti jsou oběťmi války, která začala ve 30. letech a v různé intenzitě pokračuje dodnes. Fašismus dnes nekvete pouze ve své extrémní podobě, ale pokud kolem něj nepostavíme vysokou zeď našeho antifašismu, solidarity a rovného přístupu ke všem bez rozdílu barvy pleti, pohlaví, věku a vyznání, budou jeho výhonky bez přestání prorůstat naší společností, tvářit se jako lákavé růže, které ale svými trny budou některým z nás neustále ubližovat. A ne méně, když se budeme tvářit, že to nevidíme.

Nenechme oběti z minulosti upadnout do zapomnění a uctívejme jejich památku tím, že nebudeme přehlížet ty, kdo se oběťmi fyzického i psychického násilí mohou snadno stát dnes. Protože fašismus je stále reálným nebezpečím dnešního světa. 

*PP*