Kritika článku „Realita zítřka“ z pozice marxismu

Článek( https://blog.aktualne.cz/blogy/marketa-gregorova.php?itemid=36510&fbclid=IwAR3mwFlu0L0cj7A6VeOq_9QzfCqOU3Pi0ZkFQAR62heqDhA-wUkx47yqcPM ) , ačkoliv jeho poselství je v zásadě správné, se dopouští několika zcela zásadních analytických chyb, na základě kterých poté dospívá k mylným závěrům. Nehledě na to, že chybí jakákoliv konkrétní analýza toho, co onu krizi skutečně způsobilo a následná kritika. Ujasněme si tedy nejprve základní definici.

Naše kapitalistická ekonomika funguje na principu cyklického čtyřfázového vývoje. Jsou to růst, vrchol, pád, sedlo. Žádné složitosti v těch termínech nehledejte, je to až zoufale jednoduché. Růst znamená skutečně růst, vrchol je, když už ekonomika dosáhla limitů a nemá kam dále stoupat. Přesto však nabídka produkuje stále více, až se nakonec systém zhroutí a dochází k pádu a následné normalizaci, kdy se pád zastaví. To se nazývá sedlo. A takto se to opakuje stále dokola. Je tedy více než naivní se domnívat, že za současnou krizi může pandemie koronaviru a nebýt něho, tak si tu všichni žijeme v našem metaforickém "ráji na zemi" až do skonání věků. Kdyby nepřišel COVID-19, našel by se jiný spouštěč, který by zase jednou zažehnul třetí vývojový stupeň ekonomického cyklu, který je zcela nezbytný pro udržení systému a kapitalistický režim bez něho nemůže existovat.

Idea nepřetržitého ekonomického růstu je pěkná věc, ale ono vše má své limity. Naše planeta, výrobní zdroje i spotřeba. Nelze donekonečna navyšovat výrobu, a zároveň produkovat další a další kvanta zbytečných výrobků, které vlastně nepotřebujeme, jen abychom zvýšili svou spotřebu a uspokojili tím již tak přesycený trh. Jednou za pár let se daný systém musí "restartovat" a očistit se od nadvýroby a uměle "vyfabrikované" poptávky. Tolik k tomu, proč k těmto ekonomickým krizím vůbec dochází. Nyní se dostáváme k povrchním příčinám, které ovšem nejsou hlavními viníky krize. Tou je totiž systém samotný.

Jako první dvě jmenované, zde máme tzv. "poptávkový šok" a "nabídkový šok". Nejedná se o nic složitého, a navíc spolu tyto dva body úzce souvisí, proto se dají shrnout v jednom bodě. V tržním systému funguje trh na základě nabídky a poptávky. Pokud jedna dlouhodobě převáží nad druhou, je to problém. Nutno ještě podotknout, že "poptávkový šok" se děje pouze výjimečně, obvykle jen jako vedlejší efekt "nabídkového šoku".

Předtím je nutné si uvědomit, že "poptávkový šok" není nic tragického nebo dokonce škodlivého. Jedná se pouze o napravení trhu a jeho očištění od nadvýroby. Jakmile začne být trh přesycen zbytečnou nadvýrobou a plýtvání zdroji a začne narážet na strop poptávky, je načase ho očistit. Spolu s ním ovšem bohužel nastupuje často na scénu "nabídkový šok". Částečné omezení výroby a odvětví na ní navázanou, může mít negativní efekt na pracovní místa spotřebitelů a tím pádem i zhoršení jejich sociálního statusu. Mnoho krizí je navíc provázeno vládními škrty do sociální oblasti, a tím ještě více přispívá k hmotné a finanční polarizaci společnosti. Nezaměstnanost, sociální vyloučení, ohrožení bezdomovectvím a s tím související zvýšená míra alkoholismu, duševních poruch a sebevražd. O důsledcích na vývoj celé společnosti ani nemluvě. To ale už nikoho nezajímá, kola kapitalistické mašinérie se musí točit dál a než se stačí sečíst ztráty, už se počítá s ekonomickým oživení a dosažením předkrizové úrovně. A jede se na novo!

Dalším je kolaps finančního systému. Zde je správně konstatováno, že za zhroucením stál neuvážlivý systém poskytování úvěrů americkými investičními bankami, nicméně nelze nepoukázat na první pohled nepatrný detail. Velkou část viny prý nese, cituji: "neuvážené snižování úrokových sazeb a zjednodušování podmínek pro získání hypotečních úvěrů, kdy se nemovitosti a hypotéky staly dostupné i nižším příjmovým skupinám." A dále: "... ačkoliv ne všichni zadlužení byli schopni své dluhy splácet, tak podíl nemovitostí, jež se ocitly na trhu a byly nabídnuty k "dražbě", byl tak obrovský, že nastala situace, kdy reálná cena nemovitosti byla nižší, než hypoteční dluh. Banky se následně ocitly ve finanční tísni, protože dlužníci nebyli sto splácet úvěry a bylo zřejmé, že nemovitost ani nikdo za dlužnou částku neodkoupí."

Lze se nejspíše shodnout na tom, že za krizi opravdu nemohli obyčejní lidé, kteří chtěli pouze dosáhnout na vlastní bydlení - to je přece základní lidské právo.

Ale je nasnadě položit další otázky. Takové, které v rozboru zásadně chybí, a to,jak je možné, že v takto ekonomicky rozvinuté zemi, vůbec žijí lidé, kteří si ani nemohou dovolit vlastní bydlení? Jak je možné, že neměli na splácení svých závazků? Určitě nelze říct, že to všichni byli lenoši, co by se vyhýbali práci. Jak je tedy možné, že neměli na splácení svých pohledávek? A hlavně, jak je možné, že banka neměla dostatečné finanční rezervy, aby této krizi čelila? Jak si vůbec mohla dovolit půjčit peníze, které nebyly ničím kryté? Copak neexistuje žádný kontrolní mechanismus, který by podobným případům zabraňoval?

Ať někdo odpoví na to, jak je možné, aby se toto stávalo v zemi, která jen za minulý rok investovala do zbrojení částku ve výši 726 miliard amerických dolarů. Finanční kolaps jako se stal v roce 2008, je jen špička ledovce celého systému. Pokud se na to podíváme s nadhledem, tak ani lidé, kteří bezmyšlenkovitě vydávali bankovní úvěry a nafukovali onu hypoteční bublinu, za situaci nemohou (což ovšem neznamená, že by neměli být hnáni k odpovědnosti). I oni jsou pouze a jen součástí ekonomického systému, který v bezmyšlenkovité honbě za ziskem devastuje přírodu, ničí lidské životy a neustále vystavuje svět hrozbě globálního konfliktu. A tento systém jednou za pár let potřebuje nějaký ten restart, aby prodloužil svou existenci.

Případ Pandemie

Zde je v prvním odstavci dobře shrnuta situace, co znamená z hlediska ekonomie současná pandemie a s tím související vládní opatření po celém světě. Následuje analýza, jaké budou důsledky pro globální ekonomiku. Je nutno doplnit, že zaměstnanci nepřijdou o práci kvůli "neexistujícím ziskům a neschopnosti zaplatit", protože jejich mzda je zahrnuta v nepřímých nákladech společnosti. To až nadhodnota zaměstnancovy práce, která je přivlastněna kapitalistou, se nazývá zisk. Ale to je jen malý detail, který není nutno dále rozebírat. Důležité je, že závěr je správný. Je to skutečně tak, měli bychom se připravit na všechny tři spouštěče krize naráz.

S fiskálními opatřeními zahrnující záchranné balíčky pro nízkopříjmové domácnosti a živnostníky je potřeba vesměs souhlasit, i když je možné mít několik výhrad, které by byly na samostatný článek. Lze doplnit, že ani nižší střední a střední vrstva obyvatel by neměla být opomenuta, zejména lidé zasaženi strukturovanou nezaměstnaností, která na některé segmenty tvrdě dopadla nebo teprve dopadne(zejména výroba, cestovní ruch, obchod). S tím vyvstává i otázka, kdo to všechno zaplatí? Vydáním více peněz do oběhu není příliš dobrý krok, kvůli zvýšení inflace, která by nejvíce dopadla zejména na ty nejchudší. Vydání státních dluhopisů je dobrý krok, ale ty pokryjí jen malou část skutečných výdajů(viz.například "Kalouskovy dluhopisy", pokud by chtěl někdo vědět více).

Skutečně účinným krokem by bylo progresivní zdanění nejen nejbohatších, ale také velkých společností. Progresivní zdanění fyzických osob a zavedení sektorové daně by poskytly tak potřebné finance pro ty, kteří je skutečně potřebují a ocitli se, nikoliv vlastním přičiněním, v nouzi. Vše ostatní je jen tlachání a mlácení prázdné slámy.

Co se týče monetární politiky, tak ta by měla vycházet z důsledné kontroly finančního sektoru. A hlavně zamezit poskytování úvěrů komerčním bankám. Pokud se daná instituce dostane (většinou vlastní nekompetentností a rozežraností) do problémů, měla by jí být ze strany státu nabídnuta pomocná ruka, v podobě převzetí jejích závazků, za akciový podíl na společnosti. Pokud banka krizi ustojí a bude chtít poté tento podíl vrátit, může jí samozřejmě být umožněno odkoupit ho za aktuální tržní cenu zpět.

Dále ještě nutno pozastavil nad slovy o národní spolupráci, které mi na tváři vykouzlili mírný úsměv a možná i trochu optimismu do budoucna. Nu dobrá, tak pojďme a udělejme společnou výzvu. Výzvu, aby Evropská unie zrušila nesmyslné ekonomické sankce proti Ruské federaci. Aby USA přestali s ekonomickou blokády Kubánské republiky, která probíhá jen proto, že se Kubánci odmítají sklonit před jejich agresivní imperialistickou politikou. Pojďme přestat urážet Čínskou lidovou republiku a odsuďme jejich neustále napadání a vměšování se do čínských vnitřních záležitostí. Ukažme, že stojíme o spolupráci s těmito zeměmi. Oni nám to svojí pomocí již také prokázali.

Pavel Mrštík

Předseda Komise mládeže OV KSČM Most