Lidé, měl jsem vás rád! Bděte!

Každý den polyká krev, celé tělo zmučené s gestapáckou důkladností, přesto nesmí mluvit. Celých sedm týdnů. V kolika okamžicích touží po smrti, ta však nepřichází. Ostatně nacistické bestie jsou si dobře vědomy, že pokud by umřel na následky výslechu, končí jejich "kariéra" v lepším případě na východní frontě... V těchto sedmi týdnech je skryta záchrana pokračování boje proti nacistické hydře v mnoha dalších statečných lidech našeho odboje. Mluv! Měj rozum, zachráníš se! To by si přáli, a proto ho se sadismem jim vlastním mučí.

On však má rozum jinak, než chtějí. Je si vědom, že síla mysli je v úporném zápase s bolestí vlastního těla. A bolest získává převahu... Nachází záchranu, avšak nikoliv pro sebe, pro jiné! Jeho inteligentní mysl nachází způsob, jak v nerovném zápase zachránit další i umenšit vlastní utrpení. Jeho učitel, velký literární kritik F. X. Šalda, by ocenil vynalézavost žáka, u kterého snad jen litoval, že se stal komunistou. I přes to, navzdory panské zpupnosti, mu předal na podzim 1928 svůj všeobecně známý časopis Tvorbu v době perzekuce komunistického tisku. 

Vraťme se však zpět, do strašlivého zápasu se smrtihlavem temnoty nacistické pýchy a zpupnosti.

Vynalézavost hodná hrdiny divadelních her génia Shakespearovské tragedie, vždyť jeho vlastní život 8. 9. 1943 neúprosně skončí v oprátce, rozehrává hru. Hru o jména. Jména lidí. Lidí pro budoucnost našeho života. Síla a budoucnost dalších generací našeho národa se v životě promítá jako kotouč světla do temnoty současnosti, díky tomu, že jsme nezapomněli. Vzpomeňme.

Olbracht, bez jehož práce by nebylo Nikolaje Šuhaje loupežníka, a pozdější tak nádherné balady pro banditu.

Halas, bez jehož "Dětem" by úsměv a radost našich dětí byl ošizen.

Neumann, nádherná lyrika "Kniha lesů, vod a strání".

Což zde pochopitelně zmiňuji jen jako malou ukázku díla těchto osobností zachráněných Fučíkem.

Bylo jich daleko více. Připomeňme ty, o kterých se dnes dozvíte daleko méně, protože se to hodí do současné polistopadové politické situace.

Nezval, Seifert, oba Vydrové, Dostal, Pulpánová, Elbl a další, kterým se omlouvám, že jsem je nezmínil.

Ne nadarmo Fučík píše: Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!

Bděte, ano bděte, neboť temnota se vrací. A uskutečnila ponížení naší země, utrpení lidu současnosti maskované v rádoby tržní demokracii, zmar nejméně jedné generace, život v reklamě, stávající se sám jednou velkou reklamou na americký sen, bez Ameriky, i bez snu, ukončen v drogách nejen konzumu, které omamují, a především usmrcují... Bděte!

S úctou, k úmrtí Fučíka

V tichosti stojící

Michal Klusák

Předseda OV KSČM Praha 10