Nejnovější důchodová “reforma”: Další krok v pokračujícím oslabování sociálního státu

Poslední vládní důchodová reforma, schválená pod zástěrkou "udržitelnosti" a "demografické nutnosti", je dalším krokem v systematickém rozkladu sociálního státu ve prospěch kapitálu. Zatímco buržoazní média a vládní ideologové oslavují reformu jako "nezbytnou v zájmu udržení stávajícího důchodového systému", realita ukazuje, že jde o další útok na sociální práva (důstojné zabezpečení ve stáří) v rámci širší snahy politiků v žoldu kapitálových skupin o systematické rozvracení či omezování sociálních systémů, které se se staly základem "sociálního smíru" v rámci moderního západního modelu kapitalistického státu. Tato úprava důchodového systému není řešením krize, ale její přenesení na bedra těch, kdo ji nezpůsobili: především pracujících a všech, kdo žijí z vlastní práce. Je to další ze střípků na cestě plíživého rozkladu systému důchodového zabezpečení, ke kterému dochází již od 90. let. Důchodová reforma je rovněž doprovázena dalšími asociálními legislativními návrhy, zejména v oblasti sociálního zabezpečení a pracovního práva (o novele zákoníku práce jsme psali dříve).

Hlavní body reformy aneb jak pokročit v destrukci sociálního systému

1. Věk odchodu do důchodu jako pohyblivý cíl

Neustálé postupné zvyšování důchodového věku je jedním z nejmarkantnějších projevů plíživého zhoršování důchodové ochrany. Věk odchodu do důchodu je navázán na "střední délku dožití", což v praxi znamená, že lidé nezřídka budou pracovat až do smrti – doslova. Tento mechanismus, prezentovaný jako "vědecky objektivní", ignoruje realitu: fyzicky náročné profese (např. horníci, stavební dělníci, zdravotní sestry) již dnes nezvládají pracovat do současného důchodového věku. Reforma tak de facto legalizuje vykořisťování až do biologického vyčerpání.Oproti původnímu vládnímu návrhu byl sice nakonec zastropován postupně se zvyšující věk odchodu do důchodu na 67 let, nicméně beztak je každé zvýšení důchodového věku oproti současnému stavu velmi znatelné, a to nejen pro fyzicky náročné profese. Nemluvě o tom, že v budoucnu se jistě objeví nové tlaky na další posouvání této hranice. Oproti původnímu návrhu se navíc značně snížil původní rozsah tzv. rizikových profesí, které mají nárok na dřívější odchod do důchodu.

Je třeba přitom třeba vzít v úvahu, že zhoršování přístupu k důchodu nespočívá pouze ve zvyšování samotné důchodové hranice, ale v souvislosti s tím i s potřebou započitatelné doby pojištění 35 let, přičemž se zároveň do budoucna nebudou započítávat některé tzv. náhradní doby, či se rozsah jejich započítávání bude různě omezovat (např. studium, péče o děti apod.). Tzn. že nemálo lidí nebude moci odejít do důchodu v 67 letech, neboť nebude mít splněn příslušný počet odpracovaných let. To ostatně není úplně nový problém; za stávajícího stavu k tomu již dnes nezřídka dochází.

2. Předčasný důchod: Privilegium především pro majetné

Zpřísnění podmínek pro předčasný důchod (nutnost 40 let pojištění, vyšší penalizace) fakticky znemožňuje předčasný odchod pracujícím s přerušovanou kariérou – ženám pečujícím o děti, lidem s chronickými nemocemi nebo těm, kdo byli obětí dlouhodobé nezaměstnanosti. "Předčasný" důchod si tak reálně budou moci dovolit hlavně vysoko příjmové skupiny s možností privátního spoření, či osoby žijící ze spekulativního kapitálu nebo renty.

1. Valorizace: Důchody jako cíl úspor

Zhoršování situace občanů ve starším věku nepředstavuje jen zvyšování věku odchodu do důchodu a počet odpracovaných let, ale i výrazné zpomalení valorizace důchodů oproti současnému stavu, které znamená, že důchody budou s narůstající inflací postupně stále více ztrácet hodnotu. Vláda tím otevřeně přiznává, že pracující mohou stěží očekávat důstojné stáří – mají být rádi, že vůbec něco dostanou, aniž by se zabývala tím, zda z důchodu budou moci v budoucnu vyžít.

Kromě toho budou důchody oproti stávajícímu stavu nižší (v reálných číslech) i s ohledem na úpravy výpočtových základů, kdy se bude snižovat rovněž např. výpočtový základ či procentní výměra důchodu na každý rok doby pojištění.

1. Minimální důchod: Legitimizace bídy

Zvýšení minimálního důchodu na celkem 20 % průměrné mzdy (od 2026) je sice zdánlivě krokem správným směrem, ale zároveň i cynickým gestem. I při tomto navýšení zůstane minimální penze hluboko pod hranicí chudoby. Stát tím v podstatě říká: "Můžete pracovat 40 let, ale na stáří si stejně budete muset přivydělávat mytím oken nebo sběrem kovů."

Třídní podstata reformy: Kdo zaplatí krizi kapitalismu?

Důchodová reforma není odpovědí na údajné demografické stárnutí, ale důsledkem systematického vyvlastňování veřejných zdrojů. Miliardové dotace pro průmyslové magnáty, daňové úlevy pro korporace a militarizace ekonomiky vytvořily deficit, na který nyní mají doplatit pracující.

• Kapitalismus potřebuje levnou pracovní sílu: Prodlužování důchodového věku udržuje na trhu práce masu lidí bez jistoty příjmu a tedy ochotných pracovat i za nízké mzdy, aby přežili. To navíc umocňuje i častá neochota zaměstnavatelů zaměstnávat lidi ve vyšším věku.
• Důchodci jako zátěž: Stát přebírá rétoriku korporací, které vidí v penzích "neefektivní náklady". Cílem je přesvědčit společnost, že solidarita se starými je přežitek.Čím menší budou výdaje na důchodu, tím větší budou zisky kapitálu.
• Privatizace jako cíl: Oslabení veřejného důchodového systému otevírá dveře soukromým penzijním fondům – dalšímu nástroji finančního kapitálu k vysávání úspor pracujících.

Odpor je nutnost: Kam směřuje třídní boj?

Odbory (včetně těch "přizpůsobivých", jako je ČMKOS) sice kritizují dílčí body reformy, ale jejich protesty postrádají systémovou analýzu. Jejich požadavky na "udržení současné výše penzí" nebo "spravedlivější valorizaci" ignorují skutečnost, že kapitalismus není reformovatelný. Dokud bude ekonomická moc v rukou oligarchie, budou sociální práva vždy pod útokem.

Co dělat?

1. Vytvářet solidaritu pracujících: Místo snahy o "sociální dialog" organizovat masové stávky a protesty, které jsou jedině schopny vytvářet efektivní tlak na vládu.
2. Vzdělávat se v třídním vědomí: "Reforma" je logickým důsledkem vlády kapitálu.
3. V budoucnu větší tlak na zespolečenštění a přerozdělování: Jedinou cestou k důstojným zabezpečení ve stáří je převzetí kontroly nad ekonomikou pracující většinou.

Závěr

Vládní reforma není "nutným zlem", ale zkouškou, kam až lze zajít v oslabování sociálního státu. Pokud pracující nevytvoří dostatečný solidární odpor, stáří se postupně pro miliony lidí promění v noční můru práce do úmoru a existenčního strachu. Důchodová otázka není jen o penězích – je to boj o to, zda lidský život a jeho důstojnost má větší hodnotu než kapitalistické zisky. Odpověď musí být jasná: Ani rok navíc, ani korunu méně!

Převzato z kominternet.cz