Patrice Lumumba - naděje pro Kongo

Před šedesáti lety byl ve svých třiceti pěti letech zavražděn konžský bojovník za nezávislost a první předseda vlády nezávislé Demokratické republiky Kongo Patrice Émery Lumumba. Uctěme tedy dnes tohoto výjimečného muže a společně s ním všechny, kteří usilovali o svobodu svých národů a postavili se na odpor imperialismu, připomínkou smutného osudu Konga i Lumumby samotného.

Území dnešní Demokratické republiky Kongo bylo v roce 1885 kolonizováno belgickým králem Leopoldem II. Nejednalo se o kolonii Belgie, ale fakticky osobní državu Leopolda II. pojmenovanou Svobodný stát Kongo. Leopoldova vláda nad Kongem se vyznačovala rabováním celé země a nesmírnou brutalitou. Domorodé obyvatelstvo bylo nuceno získávat nerostné bohatství jako kaučuk a slonovinu pro Leopoldův režim. Těmto lidem, pokud nebyli schopni získat dostatek surovin, byly často za trest uřezávány ruce.

Odhady obětí Leopoldovy vlády se pohybují mezi jedním milionem až patnácti miliony mrtvých. Tyto ukrutnosti vedly k časté kritice Svobodného státu Kongo a kontrolu nad Kongem musela nakonec přebrat přímo Belgie, čímž se z Konga v roce 1908 stala belgická kolonie.

Nejbrutálnější praktiky byly ukončeny, ale Belgičané rozhodně nezacházeli s konžskými lidmi jako se sobě rovnými. Ještě na Světové výstavě EXPO 1958, kde Československo představilo film Vynález zkázy, a československý pavilon vyhrál ocenění nejlepší pavilon, Belgie vystavovala domorodé Konžany jako v lidské zoo.

Lidé v Kongu měli již neustálého ponižování dost a začali se dožadovat nezávislosti pro svou zemi. Jedním z nejvýznamnějších hlasů volající po svobodě Konga patřil právě mladému Lumumbovi. Ten stál u založení Konžského národního hnutí a stal se i jeho vůdčí osobností. Lumumba odmítal dělení Konžanů na kmenových základech a usiloval o Kongo nezávislé a svobodné, které překoná kmenové rozdělení a bude státem, kde si budou všechny jeho etnika rovny. V zahraničních vztazích pak toužil po udržování přátelských vztahů se všemi zeměmi a ve studené válce se nechtěl přidávat ani na stranu USA, ani na stranu SSSR. Belgie konečně v roce 1960 poznala, že kolonie bude nadále neudržitelná a umožnila vznik nezávislého Konga. První demokratické volby v Kongu vyhrálo Lumumbovo Konžské národní hnutí a Lumumba se stal premiérem.

Tehdejší belgický král Baudouin se zúčastnil slavnostního aktu k nezávislosti Konga, na němž chválil Belgickou roli v civilizování Konga a chválil i "génius" brutálního Krále Leopolda II. Nový premiér Konga Lumumba se ve svém projevu ale nebál roli belgického kolonialismu kritizovat a bylo znát, že se jedná o řeč zástupce lidu, který se již nehodlá před nikým ponižovat a neusiluje ani o to se nad někoho povyšovat. I když jak Badouin tak Lumumba ve svých projevech zdůraznili víru v dobré vztahy mezi Belgií a Kongem, z Lumumby se stal pro zájmy belgických imperialistů nepřítel. V jejich představách byla nezávislost Konga pouze formalitou, rozhodně nepočítali s Kongem jako s rovnocenným partnerem.

Nové Kongo nebylo bez problémů a ze sporů, často zaviněných kolonialismem samotným zanedlouho vypuknul v zemi chaos. Belgie vycítila příležitost a do země poslala své vojáky bez svolení konžské vlády a efektivně ji blokovala v řešení jejich problémů. S pomocí Belgie mohli bohatou provincii Katangu ovládnout prozápadní separatisté, kterým se nezamlouvala idea neutrálního jednotného Konga. Lumumba se pochopitelně postavil proti nedovolenému vstupu cizích vojáků na území Konga a proti snaze Kongo rozbít. OSN sice vyslalo do Konga mírotvůrce, ale ti nepodnikli žádné důležité kroky ke stabilizaci Konga a vykázání belgických vojáků. Lumumba se tedy napřed obrátil k USA s žádostí o pomoc. USA ale nejevilo zájem o nezávislé Kongo a žádné pomoci se z nich Kongu nedostalo. Lumumba se tedy obrátil s žádostí o pomoc na Sovětský svaz. SSSR a další socialistické státy, na rozdíl od západních liberálních demokracií, se za Kongo skutečně postavily a v OSN začaly vyvíjet tlak na to, aby organizace konečně zemi pomohla. Lumumba dal OSN najevo, že jestli nebude ochotna jeho zemi pomoci, pozve do země sovětské vojáky. Těmito kroky si Lumumba proti sobě naplno poštval prezidenta Konga Josepha Kasavubu a USA. Lumumba nikdy nebyl komunista, ale jeho vlastenectví a neochota se podřídit imperialistickým vládám, z něj udělali překážku pro zájmy Spojených států. Proto začala CIA připravovat plány na jeho odstranění.

To celé vyústilo v zajetí Lumumby muži jeho bývalého přítele, američany podporovaného generála Josepha Mobutu. Ten Lumumbu vydal katarským separatistům, kteří jej 17. ledna 1961 zavraždili. Jeho vrazi se však svým odporným zločinem nechlubili a progresivní lidé tak volali po propuštění premiéra Lumumby ještě po jeho smrti. Až po třech týdnech se svět dozvěděl o tom, že tento bojovník za nezávislost není již mezi živými. Belgie, USA a jejich místní pomahači však nespáchali zločin jen na Lumumbovi, ale i na celém Kongu. Do čtyř let se generál Mobutu zbavil ostatních výrazných konžanů, kteří se společně s ním podíleli na odstranění Lumumby, a začal vládnout nad Kongem tvrdou rukou. Odstranil zbytky demokracie a v zahraniční politice se zcela podřídil zájmům USA. Zemi přejmenoval na Zaire, sám přijal jméno Mobutu Sese Sako a bez ostychu svůj režim posiloval hlášením se k odkazu Lumumby, kterého pomohl zabít. Mladý stát se nestačil ani poprvé svobodně nadechnout a už na něj doklekly imperialistické mocnosti a začaly ho dusit. Vláda diktátora Mobuta skončila až v roce 1997 a DR Kongo se ještě dlouho po této historii musí vzpamatovávat.

Lumumba za svobodu své země položil život, ale jeho myšlenky o boji za nezávislost a o hrdinském odporu, vůči těm, kteří se snaží udržet lid v okovech, se jeho vrahům zabít nepodařilo. I my Češi máme svou historickou zkušenost s tím, že se imperialistické mocnosti odmítly smířit s nezávislostí naší země. A proto nechť žijí Lumumbovy myšlenky nejen v srdci Afriky, ale i v srdci Evropy a v celém světě. 

Roman Čučela

OV KSČM Praha 4

Expo Brusel 58 - belgická "lidská ZOO"

Expo Brusel 58 - výstavní pavilon socialistického Československa