Pravda k demagogii aneb komunismus není fašismus!

Ani nejzapálenější stoupenec marxismu nemůže popřít existenci jevů, které mají charakter zločinného jednání v průběhu budování socialismu - tj. jednoznačně antihumánní vybočení mocensko-politické sféry, hrubého porušování práv člověka i zjednodušené zploštělé chápání třídnosti v morálce, které se pod záminkou preference třídnosti obracela proti celému vývoji morálky směrem k uznání (za kapitalismu samozřejmě jen formálnímu) určitých všelidských hodnot. Tuto oblast dovedou apologeti kapitalismu a antikomunisté popisovat nejlépe, i když zejména kvantifikace obětí těchto vybočení, příp. míry postižení těch, kdo přežili, stále vyvolává polemiky mezi solidními badateli. 

Přibližme si základy marxismu - tj. skutečnost, že marxismus bere třídní boj, nerovnost a závislost s omezeními pro většinu společnosti jako objektivní fakt, daný úrovní výrobních sil a od ní odvozenou úrovní výrobních vlastnických vztahů, stejně tak jako přírodní zákony determinují tok vody, ale nehodlá se s ní smířit. Vidí další objektivní tendenci k překonání tohoto stavu prohlubující se společenskostí výrobního procesu, včetně společenského vlastnictví, a aktivitou nejpokrokovější třídy- dělnické třídy. Tato třída je vývojem vlastnických vztahů zformována tak, že je na jedné straně vykořisťována a nucena usilovat o změnu systému (to byly ale i jiné třídy, včetně samotné buržoasie v podmínkách doznívání feudalismu), na druhou stranu však nemůže pouze změnit formu soukromého vlastnictví a stát se sama vlastníkem a vykořisťovatelem s pohodlnou rolí v dělbě práce, protože to prostě na dané úrovni výroby a člověka není možné. Dělnická třída se tedy nemůže stát privilegovaným vlastníkem, privilegovanou vládnoucí třídou, ale naopak musí zrušit všechno, co společnost na třídy dělí, tedy včetně sebe sama jako třídy.

V dnešní době je dělnická třída daleko rozmanitější v bohatosti forem, takže je nesmyslem si jí představovat jako klasické tovární dělnictvo. Marxismus a na něm založené skutečně komunistické (!!!) hnutí nechce budit třídní nenávist, pouze nestrká hlavu do písku a vyvozuje z reality reálný závěr - nutnost změnit zásadní podmínky, které třídní nenávist vyvolávají - a to podmínky v oblasti výrobních, vlastnických vztahů. Je absurdní označovat marxismus, "komunismus" jako třídní rasismus, který ospravedlňuje jakékoli prostředky použité vůči bývalým vládcům, včetně jejich genocidy jakožto skupiny lidí. Klasikové vidí postavení vykořisťovatele a vládce jiných lidí jako stejnou deformaci a zotročení člověka jako je pozice dělníka a v obou případech usiluje o osvobození člověka. Směřuje ne proti konkrétním jednotlivcům, ale proti sociální pozici. Jde mu o univerzální rozvoj člověka, kde rozvoj jedince je podmíněn rozvojem všech a naopak. Tolik vysmívaná a démonizovaná diktatura proletariátu jakožto úvodní přechod ke skutečnému fungování komunistické formace měla být zaprvé - dočasným řešením daným odporem buržoasie, neměla být v pojetí klasiků ničím jiným než nejvyšší formou demokracie, protože všechny předcházející formy byly nerovným ekonomickým postavením tříd diktaturami tříd vlastnících a vykořisťujících. Tento projekt byl v minulosti realizován a nedokončen v dosti nedokonalé podobě, což souvisí se dvěma významnými faktory. Prvním jsou samotné podmínky hospodářské vyspělosti zemí, kde byl vytvářen (až na výjimku Československa, kde však velmocenský tlak hrál daleko větší roli při utváření reálné politiky), druhým je obrovský tlak ze strany vyspělých kapitalistických států na zničení projektu socialismu. Tento tlak také vyvolal vznik profesionální řídící stranické složky ve společnosti jako reakce k udržení pozic vydobytých pracujícím lidem. U této řídící stranické složky chyběl důsledněji naplněný kontrolní mechanismus ze strany pracujících, zvláště v nutnosti zabránit vzniku určité vládnoucí třídy, což se později vymstilo v odtržení komunistické strany od demokratického vedení společnosti, s hlubšími prvky samosprávy.

Přihlásili jsme se však k zásadě rozlišovat při srovnávání systémů projekt a realizaci. V případě fašismu je však takové rozlišování zhola zbytečné. Fašisté velice důsledně naplňovali své vize v praxi, což dokazuje dokonalá organizace průmyslově prováděné genocidy Židů, likvidace duševně nemocných a handicapovaných, cílený program rozbití a odsunu slovanských národů. Lze samozřejmě hovořit např. o výjimkách ve vztahu režimu k některým Židům (Göring - Kdo je Žid, rozhoduji já) či dokonce skupinám Židů (prodej malých skupin Židů), zejména v době, když se říše dostávala do úzkých. Lze hovořit o odstínech vztahu k Židům u italského fašismu a nacismu, o snahách fašistických kolaborantských režimů v okupované Evropě modifikovat nacistickou politiku ve svých zemích. Ale stejně tak je možno hovořit o tom, že prvky sociální politiky pro občany Itálie a Německa jsou do značné míry krátkodobým mýtem, který padl za oběť potřebám války atd. Ve společenské organizaci, zejména v politickém systému se fašistické filosofické principy přetavily do praktických mechanismů diktatury navenek prováděné specifickou elitou složenou převážně z příslušníků středních vrstev (maloburžoasie, inteligence, státních zaměstnanců) a různých outsiderů společnosti (bývalých frontových vojáků, zkrachovaných podnikatelů apod.) ale i vojenské i civilní aristokracie. Na počátku na špinavou práci používaný proletářský i lumpenproletářský "kanónenfutr" typu Röhmových SA-mannů byl brzy eliminován (Německo) nebo asimilován a naopak - užší základna fašismu začala v obou zemích prorůstat aristokracií rodu i peněz, zejména aristokracií a elitou vojenskou, státním aparátem, velkoprůmyslníky, bankéři i velkostatkáři. Právě vývoj v Německu ukazoval názorně, že je pouhou iluzí považovat jeden z méně podstatných kořenů a zdrojů fašismu v širokém pojetí - zkrachované a deklasované střední vrstvy, proletariát a lumpenproletariát za skutečně vládnoucí třídu a hlavního nositele fašismu. K základním prvkům fašismu a nacismu jakožto vrcholného stadia fašismu patří: a) nacionalismus, b) rasismus, c) korporativismus, d) iracionalismus e) vůdcovský princip. V prostoru nám uděleném použijeme definici jednoho z prvních poválečných marxistů u nás, Arnošta Kolmana :
"Pro hitlerovskou ideologii je příznačný její cynický, demagogický ráz. Je co ideologie fašismu, zjevu zplozeného imperialismem, a tedy ideologie imperialistická. Zároveň však musí tato ideologie počítat s maloměšťáky a rolnictvem, neboť bez této masové základny by byl fašismus nemožný. Proto má tato ideologie dvě tváře: v tlustých knihách, tam, kde se obrací ke svým pánům, říká něco zcela jiného, než když mluví v novinách, v brožurách a letácích k lidu. Tato dvojsmyslnost fašistické ideologie není náhodná. Odráží se v ní ta okolnost, že se fašismus dostal v Německu k moci jak následkem slabosti německé dělnické třídy a zrady spáchané německou sociální demokracií na dělnictvu, tak i následkem slabosti německé buržoasie, jež ve své vnitřní politice nebyla s to udržet nadále vládu starými metodami parlamentarismu a buržoasní demokracie, a jež ve své mezinárodní politice nemohla najít mírové východisko ze světové hospodářské a politické krize."

Ve své době parazitoval nacismus i italský fašismus na autoritě a logice marxismu či socialistických teorií vůbec. Není jistě náhodou, že německý fašismus sám sebe označil slovy "nacionální socialismus" (termín ovšem poprvé použil již francouzský nacionalista Maurice Barrès roku 1896 ). Dodnes je toto parazitování a překrucování vítaným prvkem nejen fašistických, ale i buržoasně liberálních ideologických a politických proudů. Obhájci fašismu a odpůrci socialistických řešení z řad stoupenců ortodoxního liberalismu se snaží zneužít socialistické rysy ekonomické a sociální politiky a přirovnat je k fašistické sociální politice a fašistické "péči o dělníky". Jisté je, že při svém startu se snažily dva nejvýznamnější fašistické politické proudy - italský a německý - maximálně využít levicových programových prvků. Tak jako to dodnes úspěšně demagogicky používají ve volbách někteří naši významní političtí oponenti...

Ke ve vzniku tohoto upraveného výtahu použit materiál mého učitele a přítele soudruha PhDr. Josefa Hellera, CSc. 

Čest jeho památce

Michal Klusák
Předseda OV KSČM Praha 10