Ladislav Šafránek o marxistické ideologii

V sobotu 3. 11. 2018 se v budově ÚV KSČM v Praze uskutečnila již 44. teoreticko-politická konference, věnovaná otázkám životnosti a dalšího rozvoje marxistické teorie praxe. Účastnilo se jí více než 100 funkcionářů, aktivistů i sympatizantů KSČM z celé České republiky. Obohacením konference byla účast 15 zahraničních hostů z Ukrajiny, Německa, Francie, Řecka, Vietnamu. Jiboafrické republiky a dalších bratrských komunistických stran. V bohaté a věcné diskuzi k tematu konference zazněla celá řada zkušenosti, podnětů i teoretických postulátů, které jistě nezapadnou a stanou se inspitací pro další práci orgánů a organizací KSČM. V diskusi 11 zahraničních hostů a 13 českých účastníků vystoupil i člen naší obvodní organizace Ladislav Šafránek s tématem věnovaným otázkám významu a rozvoje ideologické práce strany.

Určeno pro:

44. pražskou teoreticko-politickou konferenci

3. 11. 2018 - Praha

Marxistická ideologie - významná součást boje komunistické strany

Zamyšlení nad tématem konference vyžaduje připomenout si aktuální stav vědomí o základních kategoriích, s nimiž budeme pracovat. Víme totiž, že téměř 30 let propírání mozků připravilo řadu našich členů i sympatizantů o znalost základů marxistického učení a zejména schopnost je v posuzování společenských dějů a procesů tvořivě uplatňovat. To se nebývale široce projevilo historickým kolapsem KSČM v posledních volbách a v obsahu i formě hodnocení příčin, důsledků a východisek z opakované prohry v orgánech KSČM, zejména toho nejvyššího, poslanecký klub nevyjímaje. Ukázalo se, že dlouholetý tzv. pragmatismus, což je ve skutečnosti oportunismus a bezzásadovost opřená o pohodlí poslaneckých škamen, které dlouhodobě ovládají činnost řady našich orgánů a organizací, zrodil neschopnost lídrů chápat problémy a výzvy 21. století, což logicky negativně ovlivnilo i aktivitu základních organizací a celé členské základny. Exemplárním příkladem jsou rituální tanečky kolem přípravy a obsahu nového, moderního a akčního programu KSČM, odpovídajícího konkrétně historickým podmínkám současného třídně rozděleného světa a obsahujícího přesvědčivou, teoreticky rozpracovanou a reálně uskutečnitelnou vizi dalšího rozvoje naší společnosti.

Bohužel stále více postrádáme schopnost pojmenovat z marxistických pozic základní společenské jevy a procesy, které místo posouzení metodou kritické analýzy a dialektického materialismu zjednodušujeme a vulgarizujeme. Základním pojmem je zde kapitalismus. Bez pochopení jeho podstaty zbavené nánosů oportunismu a revizionismu nemůžeme reálně počítat s úspěšným bojem s ním. Jistě se mnou budete souhlasit, že i v praktických krocích vedení KSČM se dlouhodobě projevuje tendence k hledání společných "priorit", "průsečíků", jakési "třetí cesty", zpochybňování třídní struktury společnosti a její nahrazování novotvary typu "prekariát", "kognitariát" a dalšími z dílny s levicí koketujících neoliberálů apod. Je nutno si uvědomit a za základ naší protikapitalistické strategie pokládat, že kapitalismus, bez ohledu na jeho různé nuance a varianty projevu i chameleonské mimikry je a zůstává ekonomickým, politickým a sociálním systémem, v němž je základem vlastnictví včetně kapitálových aktiv, a jeho výkon z větší části v soukromých rukou. Systém, založený na námezdní práci a vykořisťovatelských výrobních vztazích. Naproti tomu je socialismus společenský systém, v němž vlastnictví a kontrola výrobních prostředků (půdy a kapitálu) má patřit a být v rukou společnosti jako celku, která je využívá ve prospěch všech. Podle Marxe tvoří přechodné stadium navazující na zákonitou transformaci kapitalismu vyvolanou procesem zespolečenšťování výroby, práce i kapitálu.

To je důležité i aktuální, neboť se dnes a denně i na půdě KSČM setkáváme s tím, že mnozí funkcionáři, ekonomové i politici (včetně poslanců) vydávají např. subvence státu do krachujících finančních institucí i rozhodujících průmyslových oborů za jejich postátňování. Spolu s posilováním státní regulace div ne za prvky socializace kapitalistické ekonomiky. Musí být jasně řečeno, že jde o zásadně milnou interpretaci, neboť nucené a bezkoncepční ingerence státu nic neřeší z pohledu základního rozporu kapitalismu, tedy rozporu mezi prací a kapitálem. S tím úzce souvisejí iluze o smíšené tržní ekonomice, která by měla například v podobě sociálního státu nebo "třetí cesty" překonat zásadní rozpor mezi kapitalismem a socialismem. To platí i pro iluze o "zlidšťování" kapitalismu nebo o jeho "socializaci".

Nutno říci, že společným jmenovatelem všech uvedených názorů, platforem a interpretací, jak lze dokladovat jednak sledováním sdělovacích prostředků, jednak vystoupeními větší části vedoucích funkcionářů KSČM (v nezakryté podobě při údajné analýze příčin a důsledků volební prohry na nedávném mimořádném plénu ÚV KSČM), stejně údajné ochraně a prosazování našich "priorit", podporou svou činností středopravé vlády multimiliardáře a člověka s nevyjasněnou minulostí, je absence kvalitní a účinné, výzvám 21. století odpovídající a svým marxistickým kořenům věrné ideologické práce. Ano, je to právě zpochybňování významu ideologické práce strany, její voluntaristické odmítání a vulgarizace, které spolu s dogmatickou prací zbyrokratizovaného centrálního aparátu a jeho aktivu konservuje stagnaci činnosti strany a významně přispívá k její nicotě. Jednou z hlavních chyb je to, že centrum nepotřebuje myslící a tvořivé členy, že s odkazem na strnulé a konservativní Stanovy KSČM odpovídající duchu tzv. vedoucí síly brzdí jejich iniciativu a elán. Vedení KSČM se chová, jako kdyby přijalo za svou teorii Francise Fukuyamy o posledním člověku a "konci dějin", resp. Samuela Hungtingtona o "střetu civilizací". Nic z toho není pravda, konec ideologií nenastává. Naopak formující se tripolární svět na oblast vědomí klade nové a dosud nepoznané nároky a požadavky. Kdo se s nimi dříve ztotožní, ovládne je a začne s nimi tvořivě pracovat, ten má šanci přežít a formovat budoucnost lidstva. Podmínkou sine qua non je celková resuscitace naší ideologické fronty.

Marxismus tím, že objevil objektivní metodu studia společnosti jako celku - materialistické pojetí dějin - dává klíč k pochopení a vysvětlení ideologie, její úlohy ve společnosti i v životě jednotlivce. Připomínám, že pojem ideologie lze správně objasnit pouze v konkrétně historické situaci, která měla vliv na formování a obsah ideologie. Proto je ideologie dynamickou rozvíjející se vědní disciplínou, nikoli zakonservovanou sbírkou frází, floskulí, tzv. stálých pravd. Není náhodné, že současné vedení KSČM vyznačující se ideovou stagnací, voluntarismem a podbízivým pragmatismem odmítá přípravu nového programu strany (dávno překonaný a tendenční tzv. Kladenský program prý stačí upřesnit či nějak aktualizovat), ale i Stanov strany, které jsou silně poznamenány duchem stagnace 80. let a dogmatickým dirigismem.

Zakladatelé marxismu používali pojmu ideologie zaprvé ve významu převráceného odrazu objektivní skutečnosti. Blíže o tom např. v Německé ideologii či Anti-Dühringovi. Ve spisku Ke kritice politické ekonomice i v Ludviku Feuerbachovi klasikové objasňují druhý (širší) smysl přikládaný jimi pojmu ideologie. Jednak odmítají pojímání veškeré ideologie jako falešného vědomí, dále obhajují její historickou podmíněnost stupněm, jaký společnost dosáhla ve výrobě, vědě i kultuře. Konečně dokazují její třídní podstatu. Aktuálně se termínu ideologie, pokud se o ní vůbec hovoří a používá-li se vůbec, chápe jako souhrn společenského vědomí. Ideologie je vědomím společnosti, třídy nebo společenské skupiny, které je podmíněno materiálními podmínkami jejich existence, a které dává základní směry, principy a cíle jejich praktické činnosti.

Přijmeme-li toto vymezení a budeme-li měřit stav společnosti tímto prismatem, jsem přesvědčen, že snadno odhalíme příčiny stagnace komunistického hnutí nejen v České republice. Ano, je to již zmíněné odideologizování naší politické práce i celého našeho působení na veřejnost. Opuštění třídního přístupu k analýze společenských procesů i formulování východisek jejich řešení. Nedivme se pak, že významnou součást své činnosti věnuje vedení KSČM i její poslanecký klub hádkám o tom, kdo, jak a v jaké míře nám "vykradl program", resp. jak široká je shoda našich "priorit". Pokud bychom společenské procesy posuzovali třídně, nebo alespoň logicky a na základě hlubšího zamyšlení, museli bychom po zjištění např. 90 % shody programových priorit s amorfním hnutím ANO s těžištěm někde napravo od středu volat SOS. My děláme pravý opak a k pobavení většiny společnosti tvrdíme, jak se nám daří díky podpoře vlády plnit sliby lidem a uspokojovat jejich zájmy a potřeby. Obdivuji každého, kdo uzavřen ve slonové věži vydává své utilitární a omezené představy za zájmy všeho lidu. Lenin, ke kterému se stále ještě hlásíme, řekl: ve společnosti rozdírané třídními rozpory vůbec nikdy ani nemůže být mimotřídní nebo nadtřídní ideologie. Myslel předseda strany své opakované vyjádření, že v moderní společnosti je hledání třídní struktury překonané skutečně vážně? Podle jeho lísání k oligarchovi zřejmě ano.

Pro nedostatek času a prostoru uzavřu své vystoupení shrnutím tří základních systémových prvků ideologie. Zaprvé každá ideologie v sobě obsahuje zobecněné vysvětlení charakteru a chodu historického rozvoje lidské společnosti, jeho základů a hybných sil. Za druhé ideologie jako celek ukazuje cíle, prostředky a formy praktické a především politické činnosti tříd, společenských skupin a jednotlivých občanů. Konečně za třetí v sobě ideologie obsahuje skrytou nebo otevřenou kritiku jiných ideologií. Jestli vedení strany a její předseda myslí svá slova o obnově dynamiky, přitažlivosti a vlivu strany vážně, chtějí-li zabránit jejímu dalšímu úpadku, musí se vrátit k prazákladům našeho učení a primárně obnovit její ideologické vybavení. Obávám se však, že se odpovědným soudruhům do této náročné a nevděčné práce nechce.

Ladislav Šafránek