Smrtelně vážně na téma Ukrajina

Pro nikoho, kdo se zajímá o aktuální dění by nemělo být překvapením, že svět se mění na multipolární a že tyto procesy s sebou přináší nejen výzvy, ale především rizika. Ta akcelerují třením konfliktních ploch mezinárodní politiky a často gradují do ozbrojených střetů. Konfliktem, který se zdá být nejbližší nám ve středu Evropy, je již přes deset let trvající situace na Ukrajině. Vleklá občanská válka, která si na účet zapsala tisíce civilních obětí z řad obyvatel východní Ukrajiny, se dostala do další horké fáze v únoru 2022 a Evropa tak byla doslova za flígr dotažena na svou východní hranici a donucena začít naslouchat křiku, který dlouhá krvavá léta ignorovala. Události, které předcházely, jsme průběžně analyzovali a mnohokrát upozorňovali na hrozící důsledky. Přesto byla pro vládnoucí garnitury evropských zemí Ukrajina jen zdrojem laciné pracovní síly a nárazníkovou zónou ve vztahu s Ruskou federací. Vždy bylo na místě se ptát, v čím zájmu to všechno probíhalo a probíhá právě podle tohoto scénáře. A není naivnější iluzí myslet si, že v zájmu běžných ukrajinských pracujících. Ti jsou jen jednou z figurek na šachovnici mocných a ne náhodou pouhým pěšcem určeným k obětování za frenetického potlesku mocí opilých válečných štváčů vykřikujících ze svých teplých křesel, že půjde o nezměrnou oběť ukrajinského lidu, ale že oni jsou ochotní tuto oběť podstoupit doslova do posledního ukrajinského dítěte hozeného do brutálního masomlýnku nelidského válečného běsnění. O člověka jim z podstaty režimu, který představují, nikdy nešlo a ani jít nemůže. Rozhodují peníze a moc.

Ale zatímco peníze jsou jen trochu lépe potištěný toaletní papír a hranice nic lepšího než čmáranice na mapě, lidský život je nenahraditelný. A každý, kdo skutečný lidský život těmto sociálním konstruktům podřizuje, by se měl zamyslet, co udělal ve svém žití špatně, že svůj vlastní život považuje za bezcenný a podle toho soudí životy ostatních. Mně se žít chce! Pro moje děti, pro radost v jejich očích. Chci se vzdělávat, poznávat, objevovat. Chci pomáhat druhým, chci tvořit, chci vidět společnost kolem sebe růst a rozkvétat. Odmítám militarizaci, odmítám, aby se jeden z vrcholných představitelů naší země před objektivy novinářů laskal s nábojnicemi, abychom se na výzvu poslankyně skládali na vrtulník ukrajinským dětem k Vánocům. Jak zvrhlá musí žena a matka být, aby se k něčemu takovému propůjčila? To už zapomněla na ten nejnevinnější pohled svých čerstvých miminek přitulených k voňavému máminu prsu? Asi ano. Nikdy na něj ale nezapomenou ukrajinské matky, kterým zůstala prázdná náruč, když jim z ní jejich dítě vytrhl granát, který jsme na bojiště poslali MY. Krev těchto dětí se už dva roky vsakuje do trikolóry, kterou se nestydí čeští vládní představitelé při jakékoliv příležitosti připínat hrdě na svá svědomí.

S tím nejen že se nelze smířit, je potřeba proti tomuto narativu ostře vystupovat a vytvářet podmínky pro otevřenou diskuzi nad dalším vývojem situace a pro jednání o možnostech zklidnění situace a dojednání příměří. Proto jsem s povděkem přivítala možnost zasednout ke kulatému stolu s představiteli českých, slovenských, ukrajinských a ruských novinářů, politiků, mírových aktivistů, politických vězňů a inteligence. Ten proběhl již dvakrát a ukázal, že prostor pro konstruktivní diskuzi a konfrontaci různých názorů i v případě takto citlivého tématu je možné vytvořit i progresivně rozšiřovat. Kde je vůle, tam je cesta. To platí pro diskuze naše i pro ty na nejvyšší úrovni. Tam ale vůle ukončit krveprolití zkrátka chybí.

Budu ráda, když si výstupy z těchto zasedání přečtete a dáte mi vědět, jak je hodnotíte.
1. setkání 25. ledna 2024 https://www.gnews.cz/politika/jak-ukrajinsky-konflikt-ovlivnuje-deni-a-procesy-v-ceske-republice-a-v-evrope/
2. setkání 22. února 2024 https://www.gnews.cz/politika/dusledky-ukrajinskeho-konfliktu-na-evropu-a-ceskou-republiku/

Mgr. Petra Prokšanová