Socialismus nového věku

Vize socialismu je klíčovou otázkou každého našeho dne jako vize k osvobození všech utlačovaných, bezejmenných, avšak o to důležitějších lidí. Neboť bez vize do budoucnosti je naše snažení uboze omezeno na pouhý boj o přežití. Naštěstí v každém z nás je alespoň kousek touhy opravdu žít. Mnozí jí sice úspěšně zadupou nejen vlastní utrápeností, ale stále je více těch, kteří se jí snaží zrealizovat. Jak je to s našimi životy, tak je to s každodenním bytím v kapitalismu. Je bezpočet těch, kdo považují kapitalismus za nenahraditelný. Často jsou to lidé inteligentní, schopní, někdy bohužel i všehoschopní. Mají okovy, které si nepřiznají, které nevidí, a tak jsou vlastně o to více chudí, přes všechnu vnější okázalost. Pravda, být zajatcem z přesvědčení je jednodušší, avšak nikdy nezlámete pouta takového bytí. Je lepší se stokrát mýlit, než být jen kusem stáda, ovládaného těmi, kdo mají moc. Mít svobodu jednotlivce v ovládané mase je spoutáním opravdové svobody. 

A jsme u prvního zásadního momentu otázky nahrazení kapitalismu. Naší budoucností je nový společenský řád, jehož nezbytným rysem je budování světa svobody každého, kdo jí sdílí s ostatními. Současný řád mluví o svobodě, nabízí svobodu, avšak díky vlastnické nerovnosti pouze v moci jiných. Dnes vládne buržoazie, dnes vládne útlak, jen se o něm nemluví, protože součástí vlády člověka nad člověkem je strach. Třídní boj je sice formálně zakázan, avšak jako vítr nezakážete jakýmkoliv zákonem a stejně vane, tak třídní boj žije v každodenním životě nás, ač si to často vůbec neuvědomujeme. Bydlíme ve chlévu plném nečistot, zvykli jsme si, jsme součástí a když nás na to někdo upozorní, v lepším případě se zastydíme, v horším se na něj zlobíme, místo toho, abychom vzali lopatu a uklidili si tu hromadu hnoje. Naše svoboda je díky vlastnickému postavení buržoazie omezena. Jak? Příslušníci buržoazie mají tak jako lidé z ostatních tříd různé profesní návyky, různé individuální předpoklady pro řízení, přesto mají zásadní nespravedlivou výhodu, kterou novým společenským řádem odstraníme. Totiž tu, že díky svému vlastnickému postavení si mohou najímat manažerské, politické i ideologické kádry, které za ně vykonávají konkrétní funkce a udržují je u moci. Za takové situace dokonce nemůže pomoci výraznější uplatnění prvků přímé demokracie. Může sice buržoazii jako nositelce velké finanční moci zkomplikovat proces prosazování zájmů a manipulací s občany, ale zásadně a trvale ho nezastaví. 

Opravdová svoboda znamená změnu vlastnického postavení ve společnosti. Teď mě mnozí budou podezírat, že tím vybízím k vyvlastnění kapitalistů. To již v minulosti naše komunistické hnutí zkusilo a vedlo to v neúspěch celé etapy, bez ohledu na obrovské úsilí a oběti mnohých skutečně poctivých komunistů. Neboť vznikla postupně nová třída řídícího aparátu komunistické strany, z nichž ti, co byli nejblíže ekonomické moci, postupně privatizovali veřejné vlastnictví a stali se tak součástí nové buržoazie v událostech po roce 1989. To chceme změnit spolu s dalším. Změnit stávající systémové nespravedlnosti a otevřít cestu pro skutečně velkolepý rozvoj naší společnosti. Odstranit třídy, znamená ukončit vládu buržoazie. Odstranění vlády buržoazie znamená odstranění nespravedlivých mechanismů vlády ve společnosti, znamená dokonce i osvobození všech těch, kteří jsou součástí buržoazie, neboť v podstatě díky svému bytí jsou otroky touhy mít možnost beztrestně ovládat druhé. Získání svobody ve společnosti bez utlačovatelů znamená změnit především právní formu pro výrobu všeho zboží, všeho co člověk potřebuje k životu. To lze jedině, pokud máme k dispozice technologie a vědu na určité úrovni. Urychlit to lze jen extenzivně, nikoliv intenzivně. Jednodušeji řečeno, v době, kdy nebyl ani pluh, nebylo možné obhospodařovat obrovské plochy zemědělské půdy bez obrovské masy lidí, k čemuž jako společenské zřízení je blíže otrokářství, než dnešní kapitalismus se spoustou strojů a tím nepotřebností masy lidí. 

Technologicky se 21. století stáva novou výzvou k realizaci nového společenského řádu, reálně je blíže změna, kdy již nebude nutná stará dělba ve společnosti na utlačované a utlačitele. Její nezbytnou součásti bude proces zavedení více svobody do života lidí. Jakou mám svobodu dnes, kdy třeba platím drahou hypotéku, či nájem ovlivňovaný trhem s byty, kde pro větší zbohatnutí je rychlejší vyvolat nedostatek. Přitom stát by dokázal v součinnosti s úsilím neprivilegovaných začít ohromné stavební projekty s desítkami tisíc bytů. Pro začátek by stačilo dokonce pouhopouhé uzákonění povinnosti aktivně využívat vlastníky nemovitostí vlastněné byty, celé domy. Je jich po celé republice opuštěných a nevyužívaných více než dost. Proč to stát nedělá? Přeci proto, že to není v ekonomickém zájmu těch, kdo skrze svůj kapitál manipulují s veřejnou mocí. Dále nezapomeňme, že jsme se stali kolonií, moc nadnárodních společností doslova hubí demokracii a tedy i svobodu jednotlivců i celé společnosti. Získat svobodu znamená vytvořit ekonomickou základnu nově řízenou. 

Co chtít, o co usilovat? Cestou k lepší budoucnosti je důsledné posilování ekonomické samosprávy občanů, participace, obnovení vlastnických práv pro lidi, kteří svojí prací tvoří hodnoty. Svoboda pro společnost a masu jednotlivců je určena zespolečenštěním vlastnictví výrobních sil společnosti. Je nutno díky růstu samosprávného, družstevního a státního vlastnictví vytlačit vlastnictví monopolní, vlastnictví nadnárodního kapitálu. Socialismus nového věku je o společném úsilí a sdílení myšlenek a o skutečné svobodě člověka. Mysleme jinak, usilujme o radikální demokracii se svobodou bez třídních rozdílů.

Michal Klusák

předseda OV KSČM Praha 10