Vánoční zamyšlení

23.12.2018

Čas Vánoc je nejen o pečení, nákupech dárků, často i o šíleném shonu, jako by měl být konec světa, ale i o hledání ducha Vánoc. K oku zalíbení se nám jeví nejrůznější betlémy se zvířátky, pastýři, mudrci, mladou rodinou, děťátkem i andělíčky. Mnozí z nás si rádi zazpívají i koledy. Co je však skryto pod povrchem celé té sváteční připomínky jedné události kdysi v minulosti v daleké Palestině? Pojďme se nad tím vším zamyslet více do hloubky.


Betlémská zvěst idyly malého dítka položeného v jesličkách končí s pochopením smyslu začátku hledání zvěsti Boží v realitě tehdejších poměrů. Byť mladá rodina končící ve stáji pro zvířata, kde prvorodička Marie rodí své dítě není ukázkovým příběhem fungování společnosti ve vztahu k rodinám, je to ukázka neschopnosti společnosti v rozdělování prostředků pro život. Jistě nejedno oko zaslzí při pohledu na nádherné jesličky, mistrovský to umělecký výtvor. Avšak skutečností je díra pro ovce, kde v koutku přichází na svět nový lidský život. Mladá rodina se dostává do této složité pozice díky diktátu tehdejší vládnoucí otrokářské třídy v říši Římské. Císař Augustus vydává nařízení o sčítání lidu v celé říši s ohledem na efektivnější výběr daní pro rozšíření imperiálního statutu moci elity té doby i udržení PAX ROMANA. Pro poddané říše Římské té doby to znamenalo nutnost se hlásit na místě původu jejich rodiny, ať už byli kdekoliv. Takže ač byla Marie novozákonní zvěsti již v pokročilém těhotenství, byla donucena s velikou námahou pěšky se vydat se svým mužem do Betléma. I zde je vidět, že tak jako to bývá u mocenských zásahů ze špičky pyramidy moci vlády elit, nic nebylo připraveno pro ulehčení dopadů Augustova nařízení pro celou ohromnou základnu pracujících té doby. 


Vraťme se k malému dítku. Dle Markova evangelia první, kdo mu vzdali hold jako vykupiteli Izraele, byli pastýři na základě zjevení anděla. Pastýři tehdejší Palestiny jsou vrstva lidí na okraji společnosti, ve společenském žebříčku nad stavem otrockým, avšak stejně tak ubohým. Byli to ti nejchudší, bez možnosti osobního rozvoje, bez možnosti založit normálně fungující rodiny. I na tomto místě Evangelia je ukázáno, že v boji za osvobození společnosti mají pracující naději ve své třídě, v ochotě se semknout. Dítko, ke kterému přichází, není z paláce, svým bytím je v prostředí bídy a utrpení pracujících. Pastýři se nespoléhali na vysvobození shůry společnosti. Je jím ukázán král z jejich prostředí. Celý Izrael té doby žil ve víře v osvobození od nadvlády Říma díky příchodu Mesiáše. Většina ve vládnoucí třídě Izraele si ho představovala jako mocného krále se všemi atributy moci, který zlomí nadvládu Říma a učiní Izraelity panským lidem pro celý svět. Menšina věřila jen ve svojí vůli, moc a nutnost být součásti obrovského imperia, jakým Řím bezesporu byl. V jejích představách se tak odráželo jejich bytí, vědomí moci nad ostatními lidmi, možnost vykořisťovat a zneužívat bez jakýkoliv omezení. Charakteristickým představitelem této vládnoucí třídy byl také Herodes. Příchozí mudrcové z Východu ho vyděsili možností, že se někde narodil nový král, který ho v budoucnu sesadí. Proto lstivě jim říká, že až ho najdou, tak se mu přijde poklonit. Jak to s klaněním myslel doopravdy je později ukázáno ve vraždění všech novorozenců v Betlémě a okolí. Je to jeden z mnoha příkladů reakce vládnoucí třídy na možnost ohrožení. Pozitivní je, že se mudrcům dostalo možnosti prohlédnout zlý záměr Herodese. Maličké nemluvňátko od nich dostává dary potřebné pro nový úspěšný začátek celé rodiny v dalším čase. Zlato, kadidlo a myrha se stávají symbolem, že při ochotě pomoci druhým pomáháme i sobě. Jejich příběh tak nekončí tím, že se oklikou vracejí domů. Vždyť dárky, které si rozdáváme dodnes u vánočního stromečku jsou připomínkou k jejich štědrosti. 


A protože je mým přáním končit pozitivně, nezbývá mi, než ukončit toto malé povídání a popřát vám všem šťastné a veselé Vánoce.


Michal Klusák 

předseda OV KSČM Praha 10