Velká mostecká stávka

23.03.2020

Začátek roku 1932 - doba probíhající celosvětové hospodářské krize, doba, jež ničila životy obyčejných lidí i v Československu.

Důl Humboldt II, 21. 3. 1932 - 383 horníků dostává 14-ti denní výpověď. Lidé už nechtějí další nejistoty, odmítají další propouštění, nechtějí se dál dívat na své hladovějící nemocné děti, odmítají tento rozsudek smrti pro sebe a své rodiny! Je zastavena těžba - v tuto chvíli zasahují odbory - divoká stávka? Neslýcháno, okamžitě je povolána závodní rada do Mostu, zde je ze strany reformistických odborů přislíbeno vyjednat do 24 hodin záchranu pro osazenstvo Humboldtky. Výsledek? Ředitelství "ustoupilo", horníci nedostanou 14-ti denní výpověď k 22. 3., ale "až" k 1 . 4., více odbory nedokázaly (nebo nechtěly?).

Je středa 23. 3. 1932 a Humboldt zase stojí. STÁVKA! Proud lidí se valí severem. Na Centrum! A již stojí i tato šachta, která je nejblíže Humboldtce. A lavina se valí dál - Fortuna, Julius V. A druhý den znova; ve čtvrtek 24. 3. večer už stojí 14 šachet. A tak to jde dál, v pátek večer stávkuje 15.000 lidí a stojí 31 šachet. V sobotu již 17.000 lidí a 35 šachet zastavilo práci. 27. 3. 1932 byla první celorevírní konference závodních rad a šachetních delegátů v Mostě. Je zvolen 54 členný Ústřední stávkový výbor složený z členů všech odborových organizací a byly stanoveny tyto požadavky:

1) okamžité odvolání výpovědí na Humboldtu, Nelsonu, Robertu a Anně-Ondřeji a žádné jiné propouštění na jiných šachtách. Ani muže ze závodu!

2) Zajištění dosavadních mezd a prodloužení kolektivní smlouvy na 1 rok. Ani haléř ze mzdy!

3) Náhrada za prostávkované směny na účet těžařů.

4) Zkrácení pracovní doby na 6 hodin denně při vyrovnání mezd.

5) Proti zhoršení samostatného hornického pojištění, za jeho sanaci na účet zaměstnavatele a státu. 

6) Podporu všem nezaměstnaným, pryč s gentským systémem!

7) Zákaz plnění vozů ve dny, kdy se na dole netěží.

8) Zákaz práce soukromých subpodnikatelů.

9) Zřízení báňské inspekce, dělníky volené a státem placené.

10) Vzetí do práce všech horníků, propuštěných z vojenské služby bez zkrácení dřívějších nároků.

11) Odvolání četnictva vojska ze stávkového území.

K severočeskému revíru se přidává Ostravsko a následně i havíři z Kladenska. A nestávkují pouze horníci, ohlasy severočeské stávky se ozývají po celé republice. Není zde prostor podrobně rozepisovat průběh stávky, zdrojů (a to i těch objektivních) je dost, a proto si uvedeme pouze důležité milníky přímo ovlivňující vznik a průběh Velké mostecké stávky v roce 1932:

15. 3. požár na šachtě Kohinoor v Lomu u Mostu, v hořící části šachty zazděno 8 horníků,

17. 3. Mostecká společnost pro dobývání uhlí dává výpověď 153 horníkům na dole Nelson III v Nové Vsi u Oseka,

21. 3. Severočeská uhelná společnost dává výpověď 383 horníkům a zastavuje důl Humboldt II v Dolním Jiřetíně. Osazenstvo dolu zastavuje práci, jednání odbor. Organizací se správou dolu, Mosteckou uhelnou spol. a revírním báňským úřadem v Mostě - odložení výpovědi na 1. 4.,

22. 3. jednání závodní rady dolu Humboldt II s ředitelstvím těžební společnost - bezvýsledné,

23. 3. na dole Humboldt II druhá demonstrační stávka, jež se stala počátkem Velké mostecké stávky,

24. 3. konference členů závodních rad dolů Severočeské uhelné společnost v D. Jiřetíně, která se usnesla v pokračování stávky a její rozšíření na celý revír,

27. 3. první celorevírní konference delegátů stávkujících horníků v Mostě, byl zvolen Ústřední stávkový výbor,

29. 3. došlo k ostré srážce mezi stávkujícími a četnictvem v Jirkově; 8000 ostravských horníků vstupuje do stávky po boku mosteckých,

30. 3. v Horní Suché na Ostravsku došlo ke střetu horníků s četnictvem - zastřelen horník Wladek Karwinski, klub sociálních demokratů předkládá demagogický návrh na zestátnění dolů (demagogický - jak chtěli vládnoucí "socialisté" vyvlastnit uhlobarony, když celá jejich činnost hájila zájmy uhlobaronů a i život a práce na státních dolech byly v šílených podmínkách - viz citace z článku "Představitelé české intelektuality o svých zkušenostech na severu" v dalším textu),

1. 4. rozpuštěn Ústřední stávkový výbor rozhodnutím okresního úřadu v Mostě (tedy státní mocí). V Mostě se konala konference koalovaných svazů - horníci odmítli návrhy svých odborových vůdců na ukončení stávka a nastoupení do práce,

2. 4. národní socialisté předkládají parlamentu návrh zákona na zestátnění dolů,

4. 4. fakticky (i když neoficiálně) uznán Ústřední stávkový výbor okresním úřadem v Mostě (důvod viz další text),

5. 4. konala se mohutná demonstrace o účasti 40.000 lidí v Mostě, proběhla bez provokací ze strany státní moci a bez narušení pořádku od demonstrantů,

7. 4. v Horním Litvínově se konala konference nezaměstnaných, která rázně odmítla provokativní pokus vlády o zneužití nezaměstnaných ke stávkokazeckému nakládání uhlí z hald (viz bod 7 požadavků horníků) - nezaměstnaní k tomu byli nuceni pohrůžkou odnětí podpory v nezaměstnanosti, 

9. 4. severočeští uhlobaroni odmítli jednat s Ústředním stávkovým výborem o požadavcích horníků,

13. 4. generální stávka všech pracujících v severočeském revíru. V Horním Litvínově a Kopistech došlo k ostré srážce demonstrujících s dragouny. Na soušské silnici do Mostu došlo ke střelbě do davu ze strany četnictva, po jejich zásahu zůstali 2 mrtví (Jan Kříž a Josef Ševčík) a další těžce a lehce zranění,

16. 4. pohřeb obou obětí střelby do demonstrantů z 13. 4.,

19. 4. Ústřední stávkový výbor po zvážení situace v revíru (reformistickým vůdcům se povedlo donutit některé horníky nastoupit práci) navrhuje ukončení stávky, aby nedošlo k rozkolu mezi pracujícími, kteří spolu do té doby bojovali bok po boku, a byla udržena jednota pracujících pro další boje. Odpolední celorevírní konference hornických delegátů vyhlašuje ukončení stávky,

20. 4. severočeští horníci nastupují do práce.Je zajímavé sledovat na základě dobových dokumentů činnost vládních socialistů (národních socialistů a sociálních demokratů) a reformistických odborů. V první fázi zněl jejich křik o "divoké" stávce a pokusy rozbít jednotu horníků tím, že sami horníci nemohou o sobě rozhodovat, že jednání o nich samotných musí vést odboroví a straničtí předáci - jak tento způsob vždy dopadl, jasně dokazují předchozí stávky. Tento způsob nevyšel a tak změnili taktiku - třeba tvrzením, že v době krize může stávka vše jen zhoršit, že stávka jde na ruku uhlobaronům nebo demagogické návrhy zákonů na zestátnění dolů - šlo z jejich strany o pouhé ohlupování mas. Celá jejich činnost byla namířena proti zájmům stávkujících, proti jejich nejzákladnějším právům. Vrcholem pak byla střelba do demonstrujících státní mocí - četnictvem, které na Mostecko vyslala vláda, v níž sedělo 7 socialistických ministrů. Stávku po celou dobu trvání podporovaly Rudé odbory a KSČ. V průběhu stávky přijela na Mostecko delegace spisovatelů, lékařů a architektů, kteří po té vydali vyjádření, ve kterém je jasně ukázáno v jakých podmínkách horníci (a nejen ti) se svými rodinami žili. Uvedu zde z něj tu nejdůležitější část: "Navštívili jsme severočeský revír ve třetím týdnu stávky. Zjišťovali jsme mzdy horníků ... Průměrný výdělek horníka s rodinou, často více než sedmičlennou, činí týdně 90 Kč, mzda málo korun nad 100 jest výjimkou. Ale mluvili jsme i s otcem rodiny, který za týden vydělal 37,65 Kč. Zjišťovali jsme, v jakých bytech žijí horníci ze státních dolů Julius II a Julius III v Kopistech. Konstatujeme, že jejich obydlí náleží k nejhorším, jaké jsme spatřili. Kromě obydlí horníků ze státních dolů jsme navštívili přes 20 jiných hornických bytů o jedné místnosti, ve které bydlí 5 - 12 osob. Ve všech jsme nalezli hygienické závady, a to: vlhkost, vadné dveře a okna, propadlé podlahy, trhliny na zdech, jeden záchod až pro 40 lidí. U jedné třetiny navštívených rodin v Lomu jsme zjistili tuberkulózu, ať anamnesticky či diagnosticky. Úmrtnost dětí v Lomu dosahuje 50 - 60 procent. Celkový zdravotní stav dětí je špatný." Takový je skutečný obraz úspěšné 1. republiky, jak neustále předkládá pravice, a jejíž blahobyt by ráda obnovila. Ale blahobyt pro koho? Například v roce 1930 měli uhelné společnosti na Mostecku čistý zisk přes 235 miliónů Kč, na Ostravsku přes 409 miliónů Kč. V té době se snížily platy horníků o 40 miliónů Kč na Mostecku a více než 64 miliónů v ostravském revíru (z projevu K. Gottwalda v poslanecké sněmovně 30. 3. 1932) - opakuji, že se jedná o údaje z roku 1930, roku celosvětové hospodářské krize! Ukázkový příklad jak veškeré dopady krize buržoazie přenášela na pracující.

Síla stávkujících se projevila v kázni, se kterou probíhaly všechny protesty (tam, kde státní moc neprováděla policejní provokace), že v době, kdy byl Ústřední stávkový výbor úředně rozpuštěn, díky jednotě pracujících i nezaměstnaných nedošlo ke stávkokazectví a byla plně zastavena dodávka uhlí pro republiku (do té doby stávkový výbor řídil dodávky uhlí z vytěžených zásob dolů pro organizace jako nemocnice, školy, příp. průmyslové provozy, kde by nedostatek uhlí mohl způsobit neúměrné škody). Po jeho zrušení tyto dodávky, i přes snahu státní moci, ustaly. Proto už po 3 dnech začal být Ústřední stávkový výbor neoficiálně znovu uznáván. Na dolech byly za řízení Ústředního stávkového výboru stavěny ochranné směny, které zabezpečovaly jednotlivé doly proti požárům, průvalům vod či jiným haváriím. Činnost stávkujících byla organizována a bylo dbáno, aby nedocházelo k větším škodám, než bylo nezbytně nutné. Přes všechny útrapy jejich těžkého života se pracující dokázali semknout v jeden nerozbitný celek a po 4 týdny bojovat za svá základní práva i přes pokusy odborových nebo politických předáků tuto akci likvidovat. Dokázali pravdivost hesla" JEDNOTA - STÁVKA - VITĚZSTVÍ!" Tím se Velká mostecká stávka roku 1932 odlišovala od všech podobných akcí do té doby, a je to jejím stále platným poselstvím.


Zdroj:Velká stávka mosteckých horníků roku 1932 - Fr. Srb, H. Pešková, Práce


Vašek