Arťom Korjagin


MOJE HLAVNÍ PRIORITY V POLITICKÉ PRÁCI:

  • Podpora samosprávných podniků 
  • Spolupráce s evropským odborovým hnutím 
  • Občanské iniciativy a referenda 
  • Řešení krize bydlení na evropské úrovni 
  • Vytvoření socialistické Evropy 

"Jsem politicky aktivní člověk a mým hlavním motorem pro to, co dělám, je představa jiné, spravedlivější společnosti, než té, jakou vidíme každý den okolo sebe. Chci svět, který by nestál na konkurenčním boji a vykořisťování, ale na spolupráci, solidaritě a obyčejné lidskosti. Snít ale nestačí a je potřeba pro to co nejvíce udělat. Ze své práce v sociálním družstvu, které jsem spoluzakládal, vím, že pokud má skupina lidí společný zájem, dokáže uskutečnit zdánlivě neuvěřitelné věci. A že každý by měl dostat příležitost, pokud o ni jen trochu stojí. Při práci pro odborové organizace jsem zase na vlastní oči viděl, že pokud pracující chtějí dosáhnout lepších životních podmínek, dokážou překonávat velkou spoustu rozdílů. Tyto zkušenosti bych rád uplatnit i v další práci. Podpora družstevnictví a aktivní spolupráce s odbory jsou věci, na kterých mi záleží nejvíce."


SLEDUJTE MĚ NA FACEBOOKU NEBO NA BLOGU 


Pár vlogů z kampaně do Evropského parlamentu,  kde jsem byl kandidát č. 3 za KSČM - Česká levice společně!

O české koruně

Za stejnou práci, stejná odměna

Cenzura internetu

Obecné referendum

STOP daňovým rájům

Evropská bytová krize


ŽIVOTOPIS VE ZKRATCE

Narodil jsem se 22. ledna 1988 v tehdejším Leningradu, dnešním St. Petersburgu v dnešní Ruské federaci. V roce 1994 jsem s matkou emigroval do České republiky, konkrétně do Karlových Varů. Tam jsem taky vystudoval základní a poté střední zemědělskou školu, kterou jsem úspěšně zakončil maturitní zkouškou.

Po ukončení střední školy jsem nastoupil ke studiu na ČZU v Praze. Zjistil jsem ale, že to nebude nic pro mě, studium jsem tedy ukončil a raději jsem se začal naplno věnovat tomu, co jsem při studiu dělal jako brigádník, a to práci v gastronomii, práci barmana. Nakonec jsem zakotvil v žižkovském kině Aero, kde jsem se postupně z pozice pomocného barmana vypracoval až na provozního baru a organizátora doprovodných akci, rautů a cateringů.

V té době jsem se také začal více politicky angažovat a díky setkávání se s různými lidmi okolo pražské levicové scény, jsem se z voliče sociální demokracie posouval stále více doleva. Také jsem začal číst více levicovou a hlavně marxistickou literaturu, která mi konečně začala nabízet pochopitelné odpovědi na otázky, které mě trápily. V té době jsem se také rozhodl, že bych svoje politické angažmá měl posunout od osamoceného studia k nějaké kolektivní a organizované práci a vstoupil jsem do řad Socialistické Solidarity, kde jsem dostal příležitost podílet se na organizování demonstrací, přispívat do časopisu Solidarita nebo se věnovat propagaci na sociálních sítích. Tato pracovní i aktivistická činnost mi vydržela až do roku 2017 kdy jsem se po velmi intenzivní zkušenosti z protestů proti summitu G20 v Hamburgu rozhodl zásadně změnit jak svůj přístup ke svému zaměstnání, tak i k politické činnosti.

Se skupinou přátel se mi podařilo založit sociální družstvo a otevřít na Žižkově kavárnu a bistro, které je kolektivně vlastněné, stojí na demokratických principech a zaměstnává lidi po výkonu trestu a se záznamem v trestním rejstříku. Je to práce, která je pro mě opravdový sen, protože spojuje gastronomii a sociální práci s lidmi, se kterými se současný systém právě nemazlí.

V politické práci jsem se rozhodl vrhnout na stranickou politiku, protože jsme v té aktivistické začal spatřovat jisté limity, hlavně co se komunikace s širší veřejnosti týče. Požádal jsem tedy o členství v KSČM a byl jsem podle trvalého bydliště přijat do KSČM Praha 10, kde jsem se seznámil se spoustou skvělých lidí, dostal příležitost se vzdělávat v marxistické teorii a uplatňovat svoje zkušenosti s propagací a pořádáním akcí.

Když mi byla nabídnuta možnost být na kandidátce do Evropského parlamentu, tak jsem tuto možnost okamžitě přijal. Boj za lepší a spravedlivější svět, boj za socialismus, musí být bojem společným, a to minimálně na evropské úrovni, nejlépe však na té světové. V rámci kampaně jsem se aktivně účastnil kontaktních akcí, protože osobní kontakt s voliči považuji za důležitý.

Příležitost pracovat v Evropském parlamentu nakonec nebyla, ale měl jsem v plánu zaměřit se na problematiku demokratizace práce, organizování pracujících a podpory přeshraniční spolupráce odborových svazů, podpory družstevnictví, řešení sociálních otázek lidí vyčleněných ze společnosti a na boj proti dovozu levné práce.



Články a rozhovory