17. listopad - Není co slavit
Do Česka dorazily mrazíky a můj Facebook se pomalu začíná plnit fotkami zasněžené Prahy, město se pomalu začíná připravovat na Vánoce a v obchodech se objevují první dekorace, přes víkend se v Praze »děkovalo, že můžem«, a v médiích se hlavně řeší, kde končí dovolená a začíná únos. Prostě bouřlivý společenský život, jak má být.
Zcela okrajově proběhla tímto světem informace, která mě zasáhla jako už dlouho žádná, že po prvním chladném víkendu umrzlo v republice sedm lidí. Samotný fakt je hrůzostrašný, ještě strašidelnější pro mě bylo, jakým způsobem se o tom dozvídám. Tito lidé jsou prezentováni naprosto anonymně, žádná jména, životní příběhy, proč a jak zemřeli, a hlavně, jak je možné, že u nás, ve vyspělé zemi, v tom skvělém systému, který slavíme při všech těch svátcích svobody a demokracie, umírají lidé na ulici jako zvířata jenom proto, že teplota klesla pod nulu.
Jenom taková chladná připomínka pro všechny, co se stane, když se nepřizpůsobíte systému vykořisťovaných a vykořisťovatelů, když máte smůlu nebo prostě uděláte jednu životní chybu, ze které už se nikdy nevymotáte.
Také je šokující, že se tato tragická skutečnost prezentuje, jako že to není ničí chyba, možná tak chyba těch mrtvých. Přitom žijeme ve společnosti, kde se generuje obrovské množství peněz, které končí v rukou hrstky jednotlivců. Kde jsou celé bloky prázdných nových a vytápěných bytů, které vlastní lidé jako dlouhodobou investici. Kde zákon o sociálním bydlení, jedna z mála záplat na nefungující systém bydlení, leží už léta v šuplíku a čeká na schválení, a kde se městské byty hromadně privatizují s vidinou rychlého zisku nebo možnosti získat tučnou sumu do vlastní kapsy, je smrt těchto lidí politické rozhodnutí vládnoucí třídy, a ne jenom nějaké nedopatření nebo nešťastná událost.
Jsou to oběti současného režimu, režimu, který tak rád mluví o občanské společnosti, ale tito lidé jsou pro něj pouze lidmi druhé kategorie, jejichž smrt nikoho nezajímá.
Víkend se nesl v duchu oslav, podle mě ale není co slavit.
Arťom KORJAGIN, člen OV KSČM Praha 10
