Pandemie

Dívám se v noci na hvězdy s myšlenkou v našich osudech

celý den myslím na tebe

 únavou padám, ztrácím dech.

Jak dneska zpívat o lásce, když celý svět nám umírá v nekonečných otázkách kniha se rychle zavírá?Ne, nemusíš se bát, držím tě pevně v objetí.

Ne, nemusíš se bát, nebudeš další z obětí.

Chamtivost pánů bezbřehá, když studna není bezedná, musíme padnout do hlubin a odrazit se

 ode dna. Otráví půdu, vodu, vzduch ze země i krev vysají, peníze mají velkou moc a slitování neznají.

Ne, nemusíš se bát, držím tě pevně v objetí.

Ne, nemusíš se bát, nebudeš další z obětí. Knížata tupých neřestí plánují cíle potají, ve jménu vzletných idejí nůžky se rozevírají. A obchodníci s iluzí lákají děti do pastí, iluzi nazvou svobodou poslední krok nad propastí.

Ne, nemusíš se bát, držím tě pevně v objetí. Ne, nemusíš se bát, nebudeš další z obětí. Společnou cestou do nebe šance je jedna jediná, nemyslet jenom na sebe, u toho všechno začíná.

Na každou pandemii lék je tichý návrat do dětství, přízraků stíny pominou, když porazíme sobectví.

Ne, nemusíš se bát, držím tě pevně v objetí. Ne, nemusíš se bát, nebudeš další z obětí. 

Jozef Kupčík