Jak ne/funguje agenturní zaměstnávání

Přestože je v sektoru bezpečnostních agentur v ČR zaměstnáno kolem 70 tisíc osob, jen málo se ví o tom, jak to v tomto byznyse reálně funguje. Ono se o tom totiž moc nemluví. Někteří ze studu nad svojí reálnou situací, jiní ze strachu před zaměstnavatelem, další nemají potřebu o tom hovořit. Poslední jmenovaní jsou totiž ti, kterým současný stav vyhovuje, jelikož na něm velmi slušně profitují.

Abyste si dokázali celou situaci lépe představit, zapomeňte na to, že se nacházíte v České republice 21. století. Celý systém pracovních vztahů zaměstnavatel-zaměstnanec se více podobá námezdním dělníkům před 200 lety. Socialistické výdobytky jako pracovní doba, placená nemocenská, nárok na placenou dovolenou zde nefungují. Nacházíte se na dobře skrytém ostrůvku, kde vládne tvrdá ruka neregulovaného kapitalismu.

Na vrcholu potravního řetězce se nacházejí majitelé bezpečnostních agentur. Pokud byste si mysleli, že majitelé těchto agentur jsou zkušení odslouženci s praxí v oboru nebo u bezpečnostních složek, byly byste ve většině případů zklamaní. K získání licence na založení soukromé bezpečnostní agentury stačí v Česku být svéprávným občanem s čistým trestním rejstříkem. Ano, nedělám si legraci. K tomu abyste mohli v České republice nabízet služby k ochraně majetku a zdraví osob, nepotřebujete žádnou praxi, zkoušky, ani profesní osvědčení. Majitelem bezpečnostní agentury se tedy může stát opravdu skoro každý, proto vás nejspíše nepřekvapí vysoký podíl těchto osob původem z Ruska a Ukrajiny.

I kvůli tomu v České republice dnes funguje kolem 7 tisíc takových agentur. Pro srovnání, ve zhruba stejně velké a lidnaté Belgii existuje asi 150 bezpečnostních subjektů. Tento poměr je naprosto propastný a jen odráží, jak je český trh deformovaný přílišnou liberalizací a nutně potřebuje státní regulace.

K tomu, aby tyto bezpečnostní agentury mohly prosperovat a vydělávat svému majiteli na nové luxusní auto, potřebují samozřejmě zaměstnance. Zapomeňte na hlavní pracovní poměr. Většina zaměstnanců menších agentur pracuje výhradně na dohodu o provedení práce. To, že na tuto smlouvu můžeme oddělat pouze 300 hodin ročně není v oboru žádná překážka. 300 hodin je pracovní fond, který mají mnozí zaměstnanci odpracovaný za jeden měsíc. A jak je to možné, ptáte se? Tam, kde zaměstnanci nemají žádná práva, kde nikdo neslyšel o zákoníků práce, kde je běžné sloužit až tři dvanáctihodinové směny v kuse, tam je možné všechno.

Dostatečné množství osob v existenční tísni, bez čistého trestního rejstříku (ano, to se skutečně stává) nebo cizinců bez pracovního povolení jsou zárukou prosperity každé bezpečnostní agentury.

Ovšem být pouze majitelem agentury, kde své pracovníky doslova vykořisťujete, ještě není záruka úspěchu. K tomu, aby byl váš byznys úspěšný, potřebujete ještě kromě falešného sídla společnosti, zakázky. Ty dostaneme, pokud máte kontakty na ty správné lidi.

A zde se dostáváme k další důležité kastě na našem malém ostrůvku. Jedná se o zprostředkovatele/střežitele zakázky. Nejčastěji se jedná o velitele objektu nebo regionálního manažera některé z větších bezpečnostních firem, kteří se od klasické bezpečnostní agentury odlišují alespoň tím, že platí daně. Zdaleka ne tak jak by měli a vyplácení zaměstnanců obálkovou metodou je u mnohých také velmi rozšířeno (ale jsou i slušné výjimky), ale laťka je přece jen trochu víš. Rozhodně se stávají méně často nesrovnalosti ve vyplácení mezd, popřípadě vyhrožování, nebo že mzda není vyplacena vůbec.

Tito zprostředkovatelé zakázek pracují buďto pro bezpečnostní agenturu jako OSVČ nebo pro onu větší společnost, která zajišťuje zakázce určité renomé před klientem. Za to, že zakázku udržují v chodu, popřípadě dokážou udržet mimo pozornost vedení své domovské společnosti (která by na patřičné pozice mohla chtít dosadit své zaměstnance) dostávají od majitelů agentur tučné provize. Pro danou osobu se jedná o slušně prosperující trafiku. Čím více lidí za co nejmenší mzdu a s žádnými právy, tím lépe pro trafikanta.

Stává se pak jakýmsi místodržícím, který si na svěřené zakázce může dělat cokoliv se mu jen zlíbí. Pokud se mu někdo znepřátelí nebo poví co nemá, může ho velmi snadno a téměř okamžitě nahradit někým jiným, protože na agenturní zaměstnance se nevztahuje výpovědní lhůta. Jediný, kdo by mohl jeho trafiku ohrozit, jsou kmenoví zaměstnanci větší společnosti, kteří mají řádný pracovní poměr. Pokud tam ještě nějací zbyli, protože nejvyšší kasty velmi usilovně pracují na jejich odstranění, protože z nich nemají žádné peníze. Tyto osoby jsou také v mnohem lepší pozici než prekariát menších agentur a o to nebezpečnější, protože narušují bratříčkovské vztahy a trafikanský byznys, na kterém oni slušně profitují.

Nejen, že není tak lehké je vyhodit, nebo vystrašit, protože mají alespoň základní práva pracujících a sociální jistoty, oni mohou dokonce vstoupit do otevřeného protestu. Od odkrývání nekalých praktik a podání stížnosti na vedení své společnosti, až po založení odborové organizace. Jestli se má prostředí v tomto byznysu radikálně změnit, musí změna přijít právě od těchto lidí. Zákon o bezpečnostních agenturách připomíná příslovečné čekání na Godota. Přesto, že se mnozí poslanci (např. Zdeněk Ondráček za KSČM) pokoušeli tento zákon prosadit, parlamentní strany prolezlé lobbingem a klientelismem jako ODS a SPD, jim to vždy zablokovali. Mnozí jejich představitelé, nebo osoby jim blízké mají ze současného stanu velmi slušné příjmy. Na rozdíl od představitelů opravdové levice.

Na tento zákon se spoléhat nejde. Je nutné začít změnou zezdola. Vy, zaměstnanci v oblasti bezpečnosti. Vy všichni, kdo ještě můžete a nebojíte se ozvat. Zjistěte si v jakém jsou stavu odbory ve vaší společnosti. Pokud žádné nemáte, nebojte se represí a udělejte s tím něco. Organizujte se! Spojte se! Založte odbory! Pokud to neuděláme teď a bude pokračovat současný trend, budeme postupně nahrazeni. A pak už nezůstane nikdo, kdo by se ozval.

Vy ostatní, pokud zvažujete najmutí bezpečnostní agentury, nebo pracujete ve společnosti, která zvažuje využít těchto služeb, nebo jich už využívá, zajímejte se, prosím. Zajímejte se více o jednání samotné společnosti, ne pouze o co nejnižší fakturační částku. Víte, co se skrývá za nízkou fakturační cenou, která vám snižuje náklady? Lidské utrpení. Lidé pracující často za minimální mzdu, bez nároku na dovolenou, Bez nároku na to být nemocný, bez platby sociálního a zdravotního pojištění. Zkuste se vžít do této role a zeptejte se sami sebe, jestli chcete podporovat někoho, kdo si na tomto založil své podnikání.

Pavel Mrštík

Předseda odborů spol. SECURITAS, člena odborové organizace Unie zaměstnanců obchodu, logistiky a služeb