Vzpomínka na Josefa Hellera

Nesnášel papaláše a panstvo všeho druhu. Vždy stál za námi pracujícími, neprivilegovanými, utlačovanými. Nebyl bojovníkem se zbraní, byl bojovníkem síly slov. Vždy nekompromisní, neústupný, takový byl Josef Heller. Náš Pepa. Dovedl být velmi tvrdý a jízlivý ke svým stranickým soudruhům a soudružkám, avšak skvělý učitel, nesobecký v pomoci, člověk s velkým Č. 

Pro své názory nebyl příliš oblíben u těch členů a sympatizantů KSČM, kteří nekriticky hájí minulost, ale také u těch, kteří nikdy příliš neznali teorii klasiků marxismu a dnešek považují za vhodnou příležitost k tomu, aby se od ní nenápadně (někdy ovšem i velice nápadně) distancovali a samozřejmě i pravicových intelektuálů, antikomunistů a antimarxistů. Podle některých stalinistů uvnitř i mimo KSČM byl revizionista, oportunista a zaprodanec, podle jiných ortodoxní dogmatik a stalinista, který KSČM jen diskredituje. Podle třetích, například podle publicistického týmu České televize, to byl prostě jen rafinovaně zakuklený bolševik, který nenápadně připravoval ozbrojené povstání a mocenský revanš. Velká osobnost má velké nepřátele i přátele. 

Spoluautorství na díle Kdopak by se Marxe bál? (Praha, Futura a.s., 2011) ho zapsalo mezi Ty, od kterých se budeme učit do lepší budoucnosti naší společnosti. Je toho daleko více, co vytvořil a co čeká na znovuobjevení a popularizaci...

K výročí jeho úmrtí, s úctou
Michal Klusák
Předseda OV KSČM Praha 10